Rozpravy

„Zkrátka, budeme-li pozorní, zjistíme, že lidského tvora nic tak nebolí jako to, co je nerozumné; a naopak ho nic tak nepřitahuje jako to, co je rozumné.“

„Býk ovšem nevznikne naráz, ani statečný muž; v zimě se musíme cvičit na letní tažení a nevrhat se zbrkle do toho, co se nás netýká.“

„Kdyby někdo dokázal dát náležitý souhlas tomuto učení, totiž že všichni pocházíme zvláštním způsobem od Boha a že Bůh je otcem lidí i bohů, myslím, že by o sobě nikdy nesmýšlel nízce ani malicherně.“

„Slibuje-li tedy ctnost zdar, klid a štěstí, pak jistě i pokrok ke ctnosti je pokrokem ke každé z těchto věcí.“

„Ze všeho, co ve světě je nebo se děje, lze snadno chválit Prozřetelnost, má-li člověk tyto dvě vlastnosti: schopnost vidět, co ke všem lidem a věcem patří a co se jim přihází, a vděčnou povahu.“

„A proč se znepokojuji čímkoli, co se může přihodit, mám-li velikost duše?“

„A přece ti ukážu, že máš síly a prostředky k velikosti duše a k odvaze; ale ty mi ukaž, jaké síly máš k tomu, abys hledal chyby a vznášel obvinění.“

„Co je totiž cílem uvažování? Stanovit pravdivé výroky, odstranit nepravdivé, odepřít souhlas těm, které nejsou zřejmé.“

„Proč jsme stále líní, nedbalí a malátní a proč hledáme záminky, abychom nemuseli usilovně a bděle pěstovat svůj rozum?“

„Ale my o sobě smýšlíme, jako bychom byli jen žaludky, střeva a přirození; bojíme se, toužíme; lichotíme těm, kdo nám v těchto věcech mohou pomoci, a také se jich bojíme.“

„Cokoli tedy shledáme zároveň láskyplným a zároveň v souladu s rozumem, to s důvěrou prohlašujeme za správné a dobré.“

„Jedním slovem, příčinou toho, že něco děláme nebo neděláme, není smrt ani vyhnanství ani bolest ani nic podobného, ale naše vlastní mínění a naše vůle (δόγματα).“

„Svobodný je totiž ten, komu se všechno děje podle jeho vůle a komu nikdo nemůže bránit.“

„Nemělo by žádnou cenu něco vědět, kdyby se vědění přizpůsobovalo rozmarům každého člověka.“

„Kde je člověk proti své vůli, tam je ve vězení.“

„Velikost rozumu se totiž neměří délkou ani výškou, ale myšlenkami.“

„Neděkuješ raději bohům, že ti dovolili stát nad věcmi, které nesvěřili do tvé moci, a učinili tě odpovědným jen za ty, které v tvé moci jsou?“

„Ale jestliže tě postavili na nějaké takové vyšší místo, hned ze sebe uděláš tyrana? Nevzpomeneš si, kdo jsi a nad kým vládneš?“

„Až tedy zavřeš dveře a uvnitř uděláš tmu, pamatuj, že nikdy nesmíš říkat, že jsi sám, protože nejsi; uvnitř je Bůh a uvnitř je tvůj strážný duch, a k čemu by potřebovali světlo, aby viděli, co děláš?“

„Může ti někdo zabránit, abys dal souhlas pravdě? Nikdo.“

„Ale ty namítáš: ‚Když mi postavíš před oči strach ze smrti, pak mě přece nutíš.‘ Ne, nenutí tě to, co ti je postaveno před oči, ale tvé mínění, že je lepší udělat to a to než zemřít.“

„Je-li však největší újmou ztráta největších věcí a největší věcí v každém člověku je vůle či volba, jaká má být, a člověk je o tuto vůli připraven, proč se na něj ještě hněváš?“

„Neobdivuj své šaty, a nebudeš se zlobit na zloděje.“

„Proto bychom se měli cvičit v malých věcech a od nich postupovat k větším.“

„Má-li člověk nějakou převahu, nebo si myslí, že ji má, ačkoli ji nemá, takový člověk, je-li nevzdělaný, se tím nutně nadme pýchou.“

„Vždyť bohům ve skutečnosti děkujeme za ty věci, v nichž spatřujeme své dobro.“

„Proto je hlavním a prvním úkolem filozofa zkoumat představy, rozlišovat je a nepřipustit žádnou bez prozkoumání.“

„Ale pokud jde o naši ubohou vůdčí část duše, zíváme a spíme a bezstarostně připouštíme každou představu, neboť újma není vidět.“

„Většina z nás se bojí odumření těla a vymyslela by všechno možné, aby tomu unikla, ale o odumření duše se nestaráme.“

„Co je tedy divného na tom, že i ve filozofii se mnohé pravdivé věci zdají nezkušeným paradoxní?“

„Počátkem filozofie je tedy toto: že člověk vnímá stav své vůdčí části duše; neboť když ví, že je slabá, nebude ji používat na věci nejvyšší obtížnosti.“

„Původem duševního neklidu je totiž toto: přát si něco, co se nestane.“

„Ten člověk však koupil lampu za tuto cenu: kvůli lampě se stal zlodějem, věrolomníkem a podobným divoké šelmě.“

„Také ty tedy, když nedokážeš někoho přimět, aby změnil názor, buď si jist, že je to dítě, a tleskej s ním; a nechceš-li to dělat, mlč.“

„Je svoboda něco jiného než moc žít tak, jak si zvolíme?“

„Rozhodneš-li se být skromný a věrný, kdo ti to nedovolí?“

„Věci samy (látky) jsou lhostejné; ale jejich užití lhostejné není.“

„Kde mi lze bránit a kde mě lze nutit, tam získání těch věcí není v mé moci a není ani dobré, ani špatné; ale jejich užití je buď špatné, nebo dobré, a užití je v mé moci.“

„Tak skromné činy zachovávají skromného člověka a neskromné ho ničí; a činy věrnosti zachovávají věrného člověka a opačné činy ho ničí.“

„Tak se věci zkoušejí a váží, když jsou pravidla po ruce. A filozofovat znamená toto: zkoumat a upevňovat pravidla; a pak je používat, když jsou známa, je věcí moudrého a dobrého člověka.“

„Ale položíš-li shnilý a rozpadlý základ, nezřítí se tvá ubohá stavbička tím dříve, čím víc a čím pevnějšího materiálu na ni naložíš?“

„Dej mi člověka, kterému záleží na tom, jak co udělá, ne na tom, aby něco získal, ale kterému záleží na vlastní činnosti.“

„Následkem nedostatku kázně tedy k představě stále něco přidáváme a líčíme si věci jako větší, než jsou.“

„Obecně tedy: chceš-li si z něčeho udělat zvyk, dělej to; nechceš-li si z toho udělat zvyk, nedělej to, ale zvykni si místo toho dělat něco jiného.“

„Odstraň totiž strach ze smrti a představ si hromů a blesků, kolik chceš, a poznáš, jaký klid a jas vládne ve vůdčí části duše.“

„Mám vědomí, jaké by měl mít člověk, který nic neví, totiž že nic nevím?“

„Obecně totiž – nenech se mýlit – každý živočich nelpí na ničem tolik jako na vlastním prospěchu.“

„Vůdčímu principu špatného člověka totiž nelze věřit, je nejistý, nemá žádné pevné pravidlo, jímž by se řídil, a v různých chvílích ho přemáhají různé představy.“

„Existuje tedy také umění naslouchat, tak jako je umění mluvit?“

„Každý omyl v sobě obsahuje rozpor: protože ten, kdo se mýlí, se mýlit nechce, ale chce mít pravdu, je zřejmé, že nedělá, co chce.“

„Duše je jako miska s vodou. Představy jsou jako paprsek světla, který na vodu dopadá. Když se voda pohne, zdá se, že se pohnul i paprsek, a přece se nepohnul.“

„Vládni nám jako rozumným tvorům: ukaž nám, co je nám prospěšné, a my to budeme následovat: ukaž nám, co je neprospěšné, a my se od toho odvrátíme.“

„Pro každého člověka je totiž příčinou jeho jednání mínění.“

„Zkoumejme se navzájem: mám-li nějaké špatné mínění, odstraň ho: máš-li nějaké ty, ukaž ho.“

„Máš zlaté nádobí; ale tvá řeč, tvá mínění, tvé souhlasy, tvá hnutí (snahy), tvé touhy jsou hliněné.“

„Obrátí se svět vzhůru nohama, až budeš mrtvý?“

„Ne všechno, co je obtížné a nebezpečné, se hodí k cvičení; hodí se to, co přispívá k dosažení toho, co je nám uloženo.“

„Cvič se, člověče, jsi-li popudlivý, snášet, když ti nadávají, a nerozčilovat se, když s tebou jednají bez úcty.“

„Přesto by měl být člověk svým způsobem připraven i na to (být sám), aby si dokázal vystačit sám a být sám sobě společníkem.“

„Každá velká síla (schopnost) je pro začátečníky nebezpečná.“

„Z lidí musíš vykořenit tyto dvě věci: domýšlivost (pýchu) a nedůvěru. Domýšlivost je mínění, že ti nic nechybí (že nemáš v ničem nedostatek): nedůvěra pak je mínění, že nemůžeš být šťastný, když tě obklopuje tolik okolností.“

„Přestaňte, zapřísahám vás při bozích, obdivovat hmotné věci. Přestaňte ze sebe dělat otroky, nejprve věcí, a pak kvůli věcem otroky těch, kdo vám je mohou dát nebo vzít.“

„Cokoli mi dáš, učiním z toho něco šťastného, zdařilého, váženého, něco, o co bude člověk usilovat.“

„Tesař nepřijde a neřekne: Poslechněte si, jak mluvím o tesařském umění; ale když se podjal stavby domu, postaví ho a dokáže, že své umění ovládá.“

„Cokoli totiž děláme, nevztahujeme-li to k žádnému cíli, budeme to dělat nadarmo; a vztahujeme-li to k nesprávnému cíli, netrefíme se.“

„Chceš konat dobro, nebo být chválen?“

„Kdo je totiž dobrý, neví-li, kdo je? A kdo ví, co je, zapomíná-li, že věci, které vznikly, jsou pomíjivé a že jeden člověk nemůže být s druhým navždy?“

„Nevíš snad, že dobrý člověk nedělá nic kvůli zdání, ale kvůli tomu, aby jednal správně?“

„Vyber si tedy, zda budeš pijan a příjemný svým dřívějším společníkům, nebo střízlivý člověk a jim nepříjemný.“

„Jestliže ti však čtení nezajistí šťastný a klidný život, k čemu je?“

„Jsi-li jako vlk, musíš kousat nazpět a házet víc kamenů. Ale uvažuješ-li o tom, co se sluší na člověka, prohlédni svou zásobárnu, podívej se, s jakými schopnostmi jsi přišel na svět.“

„A kdo s tebou žil tak dlouho jako ty sám se sebou? A kdo má takovou moc tě přesvědčit jako ty sám sebe; a kdo je ti nakloněnější a bližší než ty sám sobě?“

„Nejprve se snaž, aby nikdo nevěděl, co jsi: buď na krátký čas filozofem sám pro sebe (neboli filozofuj sám pro sebe).“

„Bojuj sám se sebou, navrať se ke slušnosti, ke skromnosti, ke svobodě.“

„A teď si představ, že ti bylo svěřeno tvé vlastní tělo jako kůň; umyj ho, otři ho, postarej se, aby se od něj nikdo neodvracel a aby se mu nikdo nevyhýbal.“

„Je nějaká část života vyňata, na kterou by se pozornost nevztahovala? Uděláš to snad (cokoli v životě) hůř, když budeš pozorný, a líp, když nebudeš dávat pozor vůbec?“

„Jestliže mi však opravdu důvěřuješ, je zřejmé, že mi důvěřuješ proto, že jsem věrný a skromný, ne proto, že jsem ti vyprávěl o svých záležitostech.“

„Ale teď jsem rozumný tvor a mám chválit Boha: to je mé dílo; konám je a neopustím toto stanoviště, dokud mi bude dovoleno na něm setrvat; a vybízím vás, abyste se k téže písni přidali.“

„A je dobré, abys znal svou vlastní připravenost a sílu, abys v těch věcech, na které připraven nejsi, zůstal v klidu a nezlobil se, mají-li nad tebou jiní převahu.“

„Tribunál a vězení jsou obojí místa, jedno vysoké a druhé nízké; ale vůli lze zachovat stejnou, rozhodneš-li se ji na obou zachovat stejnou.“

„Musím-li se tedy pro přítele vystavit nebezpečí, a je-li mou povinností za něj i zemřít, k čemu pak potřebuji věštění?“

„Prvním a hlavním rysem Sókrata bylo toto: nikdy se ve sporu nerozčílit, nikdy nepronést nic hrubého, nic urážlivého, ale snášet ty, kdo urážejí, a ukončit hádku.“

„Když vidím někoho úzkostného, říkám: Co tento člověk chce? Kdyby nechtěl něco, co není v jeho moci, jak by mohl být úzkostný?“

„Snažil ses poznat, co je dobrý člověk a co špatný člověk a jak se člověk stává jedním či druhým?“

„A pak, chceš-li být krásný, mladý muži, pracuj na tomto: na získání lidské dokonalosti.“

„Jsi člověk; a to je smrtelný tvor, který má schopnost užívat představ rozumně.“

„Člověk se totiž neukazuje prstem jako kámen nebo kus dřeva; ale když někdo ukáže jeho zásady, teprve tehdy ho ukazuje jako člověka.“

„Na veřejnosti však nežádej víc, než ti náleží, ani se nepokoušej přivlastnit si to, co patří všem.“

„Přeji si totiž, aby mě nemoc nebo smrt zastihly, až nebudu pečovat o nic jiného než o svou vlastní vůli, abych byl prost neklidu, prost překážek, prost donucení a ve stavu svobody.“

„Nesměšuj tedy věci, které jsou rozdílné, a nečekej, že když se namáháš na jedné věci, uděláš pokrok v jiné.“

„Jako se cvičíme proti sofistickým otázkám, tak bychom se měli denně cvičit proti představám; i tyto představy nám totiž kladou otázky.“

„Teď (měl bys říci) je látkou, kterou mám zpracovávat, moje mysl, jako je dřevo pro tesaře a kůže pro ševce; a mým úkolem je správné užívání představ.“

„Ale především musí být vůdčí část duše kynika čistší než slunce; a není-li, nutně je to vychytralý ničema a člověk bez zásad, neboť sám je zapleten do nějaké neřesti, a přitom bude kárat druhé.“

„Je pro tebe hanebné to, co není tvým činem, to, čeho nejsi příčinou, to, co tě potkalo náhodou, jako bolest hlavy, jako horečka?“

„Lidé drží krotké lvy zavřené, krmí je a někteří je s sebou vodí; a kdo řekne, že takový lev je svobodný? Není tomu tak, že čím pohodlněji žije, tím víc je v otrockém stavu?“

„Nikdo se totiž nebojí samotného Caesara, ale bojí se smrti, vyhnanství, ztráty majetku, vězení a potupy.“

„Je možné, aby ten, kdo touží po něčem z toho, co závisí na druhých, byl prost překážek?“

„Strach totiž pochází z toho, co očekáváš, ale zármutek z toho, co je přítomné.“

„I dobrý herec si totiž zachová svou postavu spíš tím, že přestane, když přestat má, než když hraje déle, než je náležité.“

„Nedělej z té věci tragédii, ale mluv o ní, jak je: teď nastal čas, aby se látka (těla) rozložila na to, z čeho byla složena.“

„Když se tedy nebojím ničeho, co mi tyran může udělat, a netoužím po ničem, co mi může dát, proč na něj ještě hledím s úžasem (obdivem)?“

„Ale kdyby se rozbil hrnec, v němž se ti vařilo maso, musíš umřít hlady, protože nemáš hrnec, na který jsi zvyklý?“

„Svobody se totiž nedosahuje naplněním lidských tužeb, ale odstraněním touhy.“

„Obtíže jsou tím, co odhaluje charakter lidí. Když tě tedy potká těžká chvíle, pamatuj, že jsi jako nezkušený mladík, s nímž zápasí Bůh jako cvičitel.“

„Co je prvním úkolem filozofa? Odhodit domýšlivost: je totiž nemožné, aby se člověk začal učit tomu, co si myslí, že už zná.“

„Nic velkého nevzniká náhle, stejně jako hrozen nebo fík. Řekneš-li mi teď: ‚Chci fík‘, odpovím, že to chce čas. Ať nejprve rozkvete, pak vyžene plod a pak dozraje.“

„Hrozná totiž není smrt ani bolest, ale strach z bolesti nebo ze smrti.“

„Každý návyk a každá schopnost se upevňuje a posiluje odpovídajícími činy: schopnost chodit chůzí, schopnost běhat během. Chceš-li mít schopnost číst, čti; chceš-li umět psát, piš.“

„Musíme co nejlépe využít to, co je v naší moci, a ostatní brát tak, jak to dává příroda.“

„Kamkoli půjdu, bude mi dobře: ani zde mi totiž nebylo dobře kvůli místu, ale kvůli mým úsudkům, a ty si odnesu s sebou, neboť mi je nikdo nemůže vzít.“

„Když ti přinesou nějakou znepokojivou zprávu, měj na paměti, že zpráva se nemůže dotknout ničeho, co patří do oblasti vůle.“

„Nejsem totiž nesmrtelný, ale člověk, část vesmíru, tak jako hodina je částí dne. Jako hodina tu musím být a jako hodina pominout.“

„Na jedno si dej pozor, člověče: hleď, za jakou cenu prodáváš svou vůli. I kdybys nic jiného nedělal, neprodávej svou vůli lacino.“

„Žádný člověk není pánem jiného člověka; jeho pány jsou jen smrt a život, rozkoš a bolest.“

„Jako špatní herci nedokážou zpívat sami, ale jen ve velké společnosti, tak někteří lidé nedokážou chodit sami. Člověče, máš-li nějakou cenu, musíš chodit sám, mluvit sám se sebou a neschovávat se ve sboru.“

„Při čem bys tedy chtěl, aby tě zastihla smrt? Já bych chtěl, aby mě zastihla zaměstnaného nějakým lidumilným dílem, ať je jakékoli – něčím ušlechtilým, dobročinným, co slouží obecnému dobru.“

„Nechceš-li tedy být náchylný k hněvu, neživ v sobě zvyk hněvat se, nepřilévej olej do ohně. Pro začátek zachovej klid a počítej dny, kdy ses nehněval.“

„Odchod do ciziny je malá změna; smrt je změna větší – z toho, co nyní je, ne do toho, co není, ale do toho, co nyní není.“

„Ukaž mi někoho, kdo je nemocný, a přece šťastný; v nebezpečí, a přece šťastný; umírající, a přece šťastný; ve vyhnanství a šťastný; v potupě a šťastný.“

„Nejprve si řekni, jakým člověkem chceš být; až to budeš mít rozhodnuto, jednej podle toho ve všem, co děláš.“

„Když na chvíli polevíš v pozornosti, nemysli si, že ji znovu získáš, kdykoli se ti zachce, ale dobře si zapamatuj, že tvá dnešní chyba tě nutně postaví do horší pozice i pro jiné příležitosti.“

„Kde jinde je totiž přátelství než tam, kde je věrnost a čest, kde lidé dávají a berou to, co je dobré, a nic jiného?“

„Vždyť jaký užitek má zápasník z toho, kdo s ním zápasí? Ten největší. Tak i ten, kdo mě uráží, mě pomáhá připravit na zápas: cvičí mě, abych byl trpělivý, prost vášní, mírný.“

„Nešťastníku, nestačí ti to, co vidíš den co den? Můžeš spatřit něco lepšího nebo většího než slunce, měsíc, hvězdy, celou zemi, oceán?“

„Spoutáš mi nohu – ano, ale mou vůli – ne, tu nepřemůže ani Zeus.“

„Nebudeš se tedy dívat na slavnostní průvod a sváteční shromáždění, dokud je ti to dopřáno, a pak, až tě Bůh vyvede ven, neodejdeš s poklonou před Ním a s díkůvzdáním za to, co jsi slyšel a viděl?“

„Pamatuj, že lidi nečiní poníženými a podřízenými druhým jen touha po úřadu a bohatství, ale také touha po klidu, volném čase, cestování a učenosti.“

„Kdybys ztratil zběhlost v gramatice nebo v hudbě, považoval bys tu ztrátu za škodu; a když máš ztratit čest, důstojnost a vlídnost, nepovažuješ to za nic?“

„Škola filozofa, pánové, je lékařská ordinace. Máte z ní odcházet s bolestí, ne s potěšením.“

„Kdo se hodně stýká s jinými lidmi, ať k hovoru, k pitce, nebo vůbec ve společnosti, musí se jim buď sám připodobnit, nebo je obrátit ke své podobě.“

„Nechceš nejprve položit tento základ – totiž prozkoumat své rozhodnutí a zjistit, zda je zdravé, či nezdravé – a teprve potom na něm vybudovat svou pevnost a neotřesitelné odhodlání?“

„Dobrý a ušlechtilý člověk se s nikým nepře a podle svých sil nedovoluje, aby se přeli jiní.“

„Není lepší mít sebeúctu než být bohatý?“

„Je možné úplně uniknout chybám? Ne, to je nemožné: ale je možné ustavičně upínat mysl k tomu, abychom se chybám vyhnuli.“

„A přece se strachujeme o svůj kousek těla, o svůj kousek majetku, o to, co si pomyslí Caesar, ale o to, co je v nás, se nestrachujeme vůbec.“

„V teorii je dost snadné zkoušet a vyvracet nevědomé, ale v praktickém životě se lidé zkoušet nedají a nenávidíme toho, kdo nás zkoumá a usvědčuje.“

„Ale pravý průvodce, když najde bloudícího člověka, dovede ho na správnou cestu, místo aby ho opustil s posměškem nebo urážkou.“

„Člověk se může s člověkem náležitě setkat, jen když pochopí jeho přesvědčení a na oplátku mu ukáže svá.“

„Když vidíš jiného v úřadě, postav proti jeho úřadu to, že ty úřad nepotřebuješ: když vidíš jiného bohatého, podívej se, co máš místo toho ty.“

„Nenecháš tedy ostatní lidi být a nestaneš se sám sobě učitelem i žákem?“

„Každé umění je, když se mu člověk učí, únavné pro toho, kdo v něm není zběhlý ani zkušený.“

„Vždyť když jsi sám, měl bys to nazývat klidem a svobodou a považovat se za rovného bohům; když jsi ve velké společnosti, neměl bys to nazývat davem, lůzou nebo obtíží, ale svátkem a slavností, a tak všechno přijímat se spokojenou myslí.“

„Není-li pravděpodobné, že dobro hlemýždě je v jeho ulitě, je pravděpodobné, že dobro člověka je v jeho těle?“

„Jako litujeme slepé a chromé, tak bychom měli litovat ty, kdo jsou oslepeni a ochromeni ve svých nejvyšších vůdčích schopnostech.“

„Podstata dobra i zla spočívá v postoji vůle.“

„Neučil-li ses svou lekci proto, abys ji projevil v činech, k čemu ses ji učil?“

„Jakmile totiž jednou dovolíš vnějším věcem, aby vládly tomu, co je tvé, pak se raději rovnou staň otrokem a máš to vyřízené.“

„Je obtížné spojit a sloučit tyto vlastnosti – pečlivost člověka, který se věnuje hmotným věcem, a stálost toho, kdo jim nepřikládá váhu –, ale není to nemožné.“

„Dělám jen to, co je v mé moci, a mám-li utonout, tonu bez strachu, nekřičím ani neobviňuji nebesa, neboť vím, že co se zrodilo, musí i zaniknout.“

„Můžeme tedy usoudit, že ani v oblasti jednání nestačí pouze chtít se stát dobrým, ale že je třeba se něčemu naučit?“

„Ale zda je lepší mluvit, nebo mlčet, a mluvit tak, či onak, a zda je to vhodné, či nevhodné – jedním slovem, rozhodnout o příležitosti a užití každé řeči –, to vše jsou otázky jen pro jedinou schopnost, totiž pro vůli.“

„Nauč se snášet posměch, rozhlédni se kolem sebe, zkoumej sám sebe, abys poznal, kdo jsi.“

„Člověče, uvaž nejprve, do čeho se pouštíš: pak uvaž své vlastní síly a co uneseš.“

„Může být člověk vyhnán za hranice vesmíru? Nemůže. Kamkoli půjdu, tam je slunce, tam je měsíc, tam jsou hvězdy, sny, věštná znamení, rozmluva s bohy.“

„A dále, když se ti představa (která není v tvé moci) hluboko zakousne do duše, bojuj proti ní rozumem, přemoz ji, nedovol jí, aby zesílila nebo postoupila o krok dál a vyvolávala si obrazy, jaké se jí zlíbí.“

„Bdi tedy a střež své představy: to, co máš v opatrování, není maličkost, ale sebeúcta, čest, stálost, klidná mysl nedotčená zármutkem, strachem ani rozrušením – jedním slovem svoboda.“

„Proto nemohu nazvat člověka pilným, když mi jen řeknou, že čte nebo píše, ne, ani kdyby někdo dodal ‚pracuje celou noc‘, dokud nevím, kvůli čemu pracuje.“

„Nikdy nesmíš lidi chválit ani hanět za vlastnosti, které jsou lhostejné, ale za jejich úsudky.“

„Nečistota duše tedy spočívá ve špatných úsudcích a očista v tom, že se v ní vytvoří správné úsudky, a čistá je ta duše, která má správné úsudky, neboť jen ta je ve svém působení chráněna před zmatkem a poskvrnou.“